Kovidní vlna, tlumená i pozitivním vývojem epidemie, přešla a již delší dobu je ve viditelném odlivu. Ta současná ukrajinská, živená událostmi na Ukrajině, i mohutným nasazením médií hlavního proudu, nabývá na síle. Diskuse o ní je omezená, odlišné názory od toho jedině správného jsou tlumeny i pod hrozbou sankcí. Tím je negativně poznamenána i diskuse, rovnost jejích subjektů. Pokud tento stav bude trvat delší dobu, důsledky jeho ovlivní samu demokracii i charakter našeho státu, v němž se mohou projevovat i sílící autoritativní prvky, jež jsou neslučitelné s demokracii.

Velmi podstatné však je, že prostor pro zásadní otázky, které ovlivňují běžný život občanů republiky, je uvedeným velmi zúžený. Jaksi v tom informačním shonu téměř zapomínáme též na ideály, na nichž byly zbudována Československá republika, na její velké zakladatele, naše legionáře, i účastníky čs. druhého odboje. Na to, jak jsme díky vítězným spojencům, Sovětskému svazu, Anglie i USA, vlastně vstali z mrtvých. Němci plánovali velkou genocidu slovanských národů, začali ji provádět na východě již během druhé světové války. Český národ měl být po vítězné válce pro Německo likvidován. Naše sídelní území mělo být osídleno výlučně Němci. Čech zde neměl co dělat. Ta slova pronesl R. Heydrich, zastupující říšský protektor, již na podzim 1941. Stávající generace Čechů měly zmizet a další se nerodit. Takže všichni ti, včetně dnešních tvrdých sudofobů, kteří se narodili po druhé světové válce, mohou děkovat za své životy vítězným spojencům, samozřejmě též našemu odboji v čele s prezidentem E. Benešem.

Ať již hodnotíme současné události jakkoliv, nikdy bychom neměli zapomenout na uvedené skutečnosti, na naše dřívější politické představitele, spisovatele, vojáky, hrdiny všech profesí, a v neposlední řadě i na oběti našeho národa během druhé světové války. V těchto dnech jsme vzpomínali a vzpomínáme výročí narození Tomáše G. Masaryka, úmrtí jeho syna, Jana Masaryka, hrdinství našich vojáků v bojích u Sokolova, statečného nadporučíka Otakara Jaroše, který jako první cizinec se stal Hrdinou Sovětského svazu.

Jak o tom všem psala naše média? Všichni víme, jaká je skutečnost. Proto budeme se i nadále snažit, v rámci našich možností, informovat vás, vážení čtenáři, o dějích z naší nedávné i dřívější minulosti, o jejich hrdinech i všedního dne. Samozřejmě, že nebudeme zapomínat na současnost.

Pokud s uvedeným souhlasíte, podpořte nás, prosíme svými aktivitami, navštěvujte naše média, sdílejte vyvěšené texty, šiřte je, prosíme, jak jen můžete. Děkujeme za spolupráci. Jsme s vámi, buďte s námi! Jen společně můžeme být úspěšní.